Odjezd

20. ledna 2008 v 15:55
Hned po příjezdu z Mariboru jsem si musela zabalit (podařilo se mi to až ve dvě v noci) a ráno jsem musela brzy vstát, abych vytřela. V deset hodin jsem byla domluvená s chišnikem, že se odstěhuju. Odevzdala jsem klíče a rychle jela do kanceláře v Rožné dolině. Jenže tam měli polední pauzu, tak jsem v dešti šla zpět, aspoň do města najíst se, a pak rychle zpět vyřídit papíry. Pak už jsem se celé odpoledne pohybovala mezi centrem, dokupovala poslední pohledy a suvenýry, a Dášiným pokojem, která mi poskytla provizorní útočiště. Tam jsem taky přespala a v devět ráno vyrazila na svou dlouhou pouť domů. No ještě, že jsem si nechala dostatečnou časovou rezervu, abych si stihla dávat odpočinkové pauzy, protože to bylo fakt náročné. Kufr jsem vláčela v kalužích z předchozího dne (plastové opěrky jsem urazlila při poslední cestě do Ljubljany), pak už jsem měla jen krosnu a sportovní tašku přes rameno, dohromady asi 50 kg. Na zastávce jsem si nechala tak 6 autobusů ujet, abych se vydýchala (musela jsem zdolávat asi čtvery schody) a taky jsem čekala na nízkopodlažní autobus. Pak už bylo vše v pohodě, až na schody do vlaku, kdy jsem tam ten sakra těžký kufr nemohla uzvednout, zatímco se týpek za mnou díval, jak s tím zápasím. V kupé jsem jela střídavě sama. Cesta byla nudně dlouhá, ale v pohodě. Poučení na závěr: Nevoz si s sebou do zahraničí knihy, protože jsou těžké!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | Web | 20. ledna 2008 v 19:21 | Reagovat

Tak to poučení na závěr fakt nemá chybu. Všichni to víme, ale stejně je s sebou vždycky taháme. Jsem zvědavá, jak to zvládnu já :-).

2 Lenka Lenka | 23. ledna 2008 v 0:11 | Reagovat

Marti, ty jsi to teď odhadla... ale já jich mám tady tolik!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.