Prosinec 2007

Veselé Vánoce!

22. prosince 2007 v 10:59
Ahojky, tak už jsem od středy v České republice (možná se někdy dostanu k popisu cesty) a 30.12. se vracím zpět do Ljubljany. Přeju vám krásné Vánoce a šťastný nový rok!

Šmarna gora

15. prosince 2007 v 20:04
Protože mám strašně moc učení, tak jsem se dnes strategicky rozhodla, že abych neupřednostnila některý z projektů, esejí, .... půjdu radši na výlet a udělám něco pro svou kondici. Nasedla jsem na autobus číslo 26, který mě luxusně dovezl až pod Šmarnou goru. (To, že jsem snad přes půl hodiny mrzla na zastávce ani zmiňovat nebudu, protože milý autobus má interval 68 minut.) Ulicí Pot na goro jsem se vydala nahoru. Nejdřív jsem trochu bloudila po bahnitých cestách, ale pak jsem před sebou uviděla spoustu lidí, lezoucí nahoru a běžící dolů, tak jsem šla s davem. A šla jsem dobře. Cca za třičtvrtě hodiny jsem dotáhla své tělo na vrchol. Nejdříve jsem narazila na sochu sv. Augusta (myslím) v jeskyni a zvonek plnící přání. Potom jsem obešla kostel sv. Marie a kochala se výhledy na hory (když jsem vyjížděla, tak samozřejmě svítilo slunce, ale než jsem tam stihla dojet, tak se zatáhlo). Nahoře se nachází občerstvení, kde si snad každý dopřál svařáka za odměnu. Jenom já jsem si tak koupila pohled. :-) Šmarna gora (669 m.n.m.) se nachází asi 9 km od centra Ljubljany a už tři měsíce se na ni dívám z okna.

Výlet do Celje

11. prosince 2007 v 20:11
Tak jsme dnes konečně s Dášou uskutečnily náš dlouho plánovaný výlet do Celje. O víkendu jsme ho musely odložit kvůli počasí, aspoň o to více času zbylo na školu. :-)) Vlak nám jel v 7:50, s přestupem v Zidanim Mostě. Tentokrát jsme musely dobíhat na vlak už na začátku výletu, protože ranní doprava v Ljubljaně je nepředvídatelná. Do Celje jsme dorazily v 9:40 a přivítalo nás vcelku hezké počasí. Jako první se nám ukázala pohádková věž Celjského domu, kterou jsem jedinou znala, tak jsem byla mírně zklamaná, že nám padesáti tisícové město už o mnoho více nenabídne. Naštěstí se tak nestalo, v informačním centru jsme si vzaly plánek města a jaly se hledat zmíněné památky. Skončilo to tak, že jsme celé centrum prošly asi čtyřikrát. Viděly jsme snad všechny kostely, památníky a významné budovy. Všechno bylo strašně blízko u sebe, takže celé město působilo maličkým, ale velmi milým dojmem. Dokonce jsme vylezly schody ke kapucínskému klášteru s tím, že vedle něj najdeme ještě chrám Herkula. Bohužel se tak nestalo, ačkoli jsme se opravdu hodně snažily. Stejně tak uniklo naší pozornosti straré křesťanské baptisterium. Podívaly jsme se ještě na tržnici a dala jsem si "jufku" - kebap v tortile. Z centra jsme se vydaly přes křížovou cestu a kostel svatého Josefa ke Starému hradu. Celjský hrad stojí fakt za návštěvu. Je docela rozlechlý a je z něho nádherný výhled na okolní hory a dolů na Celje. Uchozené jsme usnuly ve vlaku a do Ljubjlany dorazily v šest. Celje vřele doporučuji!

Týden srazů

7. prosince 2007 v 21:33
V pondělí se konal první sraz na Ekonomické fakultě, pro slovinské studenty byly připraveny prezentace zemí, kam by mohli vyjet, nás se týkala spíše venkovní část s hudbou, svařákem a klobáskama. :-) Večer jsme se vydaly do centra podívat se na poprvé rozsvícenou vánoční výzdobu. Originalitu můžete sami posoudit na fotkách. Já osobně jsem si na to musela nejprve zvyknout. Večer jsme opět zašli do Parlament Pubu, tentokrát se našeho setkátní účastnil i koordinátor z Pardubic Michal Rolčík, který sem pracovně přijel.
Ve středu jsme se šly podívat do města, jak se slaví slovinský Miklavž. Celé náměstí bylo přervané rodiči s dětmi, mezi nimiž projíždělo auto, ze kterého čerti rozdávali pytlíky s dárky. Soubor dětí oblečených jako andělíčci dotvářel atmosféru koledami. Mikuláš se tu vyskytoval pouze jeden a zahlédnout ho v tom davu bylo opravdu umění. V 19:00 jsme měli sraz na Fakultě sociálních studií, všichni současní, minulí i budoucí Erasmus. Já osobně jsem zaznamenala jen pár lidí od nás z kruhu a několik Slovinců. Profesor Debeljak (z jehož hodiny jsme poprvé utekly a radši si ji nezapsaly) se s námi podělil o slovinskou historii a pár svých básní, které stvořil osamocen v New Yorku. Je mi líto, že se s vámi nemohu podělit o jeho přednes, ale vězte, že nezůstalo jedno oko suché (bohužel smíchy). Poté se nám představil slovinský folklorní soubor se svými tanci. Po kulturním zážitku na nás čekalo občerstvení v podobě džusů a pečiva. Pak jsem utíkala na taneční, kde jsme se učili cha-chu v kruhu s výměnou partnerů.
Ve čtvrtek nás pozvala česká ambasáda. Sešlo se tu asi 36 Čechů studujících ve Slovinsku, jestli jsem dobře počítala. Paní velvyslankyně byla velmi příjemná. Opět jsme dostali pohoštění, včetně české plzničky. Setkali jsme se tu s lidmi, kteří studují v Mariboru, a pak jsme je trošku protáhli Ljubljanou. Na oplátku nás pozvali do Mariboru, tak snad se tam stiheme podívat.

Erasmus výlet 1.12.

2. prosince 2007 v 12:09
V sobotu v půl deváté jsme se vydali se ŠOU do Škocjanských jeskyní. Ačkoli v Ljubljaně svítilo sluníčko, směrem k italským hranicím do Slovinského krasu se začalo zatahovat. Komplex Škocjanských jeskyní je chráněn UNESCEM a skládá se z venkovní i vnitřní části. Kvůli rekonstrukci jsme absolvovali pouze venkovní část a maličký kousek vnitřní. Uvnitř bylo opět zakázáno fotit a chudák průvodkyně se musela mnohokrát rozčilovat nad nezbednými Erasmáky. Venku se prochází nad ponorným tokem Reka. Kvůli kratší prohlídce jsme zde měli asi hodinu, tak všichni okupovali místní gostilnu. Dáša si dala jotu - něco jako naše zelňačka. Potom jsme vyrazili do městečka Lipica, odkud pocházejí lipicáni - koně, kteří vznikli křížěním místních a rakouských, andaluských, československých a dalších druhů. Rodí se tmaví a postupně z černé přes šedou mění barvu na typicky bílé (ve věku 6-10 let), pouze 1% zůstává celoživotně tmavých. Jsou známí díky své mírné povaze a lehkému vycivčení. Určitě je znáte, jsou to ti taneční koníci, co zvládají náročné figury při drezuře, ale používají se také k tažení kočárů. Při naší exkurzi v hřebčíně jsme viděli jak hřebce a klisny, tak koně statnější koníky na kočáry a šedá hříbata. Jsou opravdu strašně hodní, takže jsem překonala strach, že mi ukousnou ruku a pohladila si je. Z Lipice jsme jeli do městečka Štanjel, kde se dochovaly středověké hradby. Nejprve jsme šli do galerie Lojze Spacala - moderní umění, co na to říct- která se nachází na zámku, ale kvůli renovaci jsme do historické zámku opět nemohli. Dále jsme si prošli městečko - podívali jsme se do Karového domu ze 14. století, kde je převážně všechno z kamene a expzice domácí nářadí a náčiní, např. lis na víno (místní druh krasové oblasti se jmenuje Teran) a šli jsme do terasovitých zahrad. Odtud nás vzali (platili jsme si to sami) na večeři do vesnice Vrabče, gostlina Osmica, kde jsme dostali ono zmiňované víno Teran a "kmečki krožnik" - klobása, vepřový plátek, kopeček brambor a dva druhy kysaného zelí. Nebo jsme si mohli dát jotu, ale protože jsme ji viděli už ráno u Dáši, tak jsme zvolili první možnost. Taky jsme ochutnali strašně sladký likér, který se vyrábí z teranského vína. Hospůdka je asi oblíbená, byla úplně natřískaná, venku stáli harmonikáři. A od litevských slečen jsme se naučili jejich tanec. Domů jsme dorazili něco po desáté.

International Dinner

2. prosince 2007 v 1:13
Ještě jednou se omlouvám, ale zase jsem nucena psát o jídle. Ve čtvrtek se konala mezinárodní večeře, každý stát měl připravit něco typického. Protože jsem nenažranec, tak jsem ochutnala skoro ode všech. :-) Češi připravili bramborový salát a řízky a bramboráky, Poláci něco jako pirohy a bramborový salát, ale chutnalo to nasladko, asi tam bylo jablko, Brazílie cosi, co vypadalo nevábně, ale bylo to jako prejt s čočkou a jedlo se to s pomerančem, Slovensko klobásu, Němci masové kuličky a bramborový salát s okurkou, Španělsko nějaký mix z mořských plodů, Turci smažené kapsičky plněné masem a koláčky s želé (fakt výborné, oboje), Švédky něco jako české jidáše a svařák s mandlemi a bylo toho spousta dalšího, ale buď si nevzpomenu co, nebo nevím, co to bylo. Slovinsko nám nabídlo své nej: pršut, sýr, uzeniny, poticu = druh bábovky, štrůdl a k pití borovničevec (plavou v něm borůvky) a medicu (= medovina). Všichni příchozí se na jídlo s chutí vrhali a velikou nevýhodou vcelku příjemné akce bylo, že se tam nedalo pohnout ani o milimetr. (Mají ale plus, protože čepovali Budweiser.)

Poslední listopadový týden

2. prosince 2007 v 0:56
V pondělí 26.11. jsme se s Kubou vydali do ubytovací kanceláře, že ho oficiálně nahlásím (kdyby ho inspekce objevila, tak mě bezpodmínečně vyhodí z koleje), jenže tam byla strašná fronta, tak jsme to vzdali a místo toho jsme se šli projít do přilehlého parku Tivoli. Mrkli jsme se taky do pravoslavného kostela, který je blízko, docela na mě zapůsobil jak interiérem, tak atmosférou a řeckou alfabetou. Pak jsme si zašli na oběd na kebab (potřebovala jsem se zbavil bonů) k týpkovi, který je příjemný asi jako Bernard v Black Books a ještě jsem se stihla přihlásit na sobotní výlet v studentské organizaci. Opět jsme zkusili štěstí v ubytovací kanceláři a fronta byla ještě delší, tak jsme se opět otočili, ale po chvilce jsme se vrátili a vše v pohodě vyřídili. Odpoledne jsme šli na Ljubljanský hrad. Tentokrát i dovnitř, i když jen do vrituálního muzea a na věž, protože už je po sezoně. Z věže jsme měli krásný výhled na celou Ljubljanu, ale pomalu nám začalo zapadat slunce. Ve virtuálním muzeu jsme dostali 3D brýle a sluchátka s výkladem v angličtině. Celá projekce se týkala vývoje Ljubljany a její historie a hlavně architektonických prvků za podkresu hudby typické pro onu dobu. Celé promítání poněkud pokazil závěrečný sestřih současné Ljubljany á la komunistický dokument. Večer jsme jako již tradičně zašli do Parlament Pubu na pivo Laško, které vždycky natočí jako kozu. Chápu proč se všude pijou lahváče. Vím, že pořád mluvím o jídle, snad mi to prominete, ale tady má člověk opravdu spoustu gastronomických zážitků. V úterý jsme šli na pizzu u nás do "Šumi" - typicky slovinská je pizza kmečka, na které je kraňská klobása, slanina, samozřejmě sýr a ta italská rajčatová pasta, co si zrovna nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, a volské oko. (Upozornění: Zdejší pizzy jsou velmi vydatné a mastné.) Ve středu jsme zašli do čínské restaurace Zong Hua (už jsem se zmiňovala), tentokrát jsem dala přednost smaženým nudlím před rýží a Kuba si dal rizoto s možskými plody. Musím se pochlubit, že jsem celé jídlo snědla hůlkama, ačkoliv jsem s nimi minule velmi zápasila. Zkusili jsme i čínské pivo - asi se dělá i z rýže a chutná trochu dosladka. Večer jsme si ještě užívali otevřených zahrádek a hospůdek. Známá je Kavárna Maček, kde jsme si dali 1,3 l kyblík Unionu. (vše viz galerie)