Jak jsem se dala na vysokohorskou turistiku

10. listopadu 2007 v 20:55
Ahojky, tak jsme se dnes vydali do Kamniku - městečko cca 25 km od Ljubljany, ale bus tam jede 50 minut.Odjížděli jsme v půl deváté. Náš tým se skládal z Dáši, Laďky, Lenky, Ondry, Tomáše (Ondrův kamarád, zo Slovenska, je doktorand v Brně, dělá počítače) a mé maličkosti. Chtěli jsme do Kamniku a na Velikou Planinu (1666 m.n.m), kde jsou salaše a jezdí tam lanovka. Kamnik je krásné městečko na úpatí Alp, je tu Mali grad, myslím, že v něm nic není, pak Starý hrad, ze kterého zbyly jen ruiny na vysokém kopci, kam jsme se ani nesnažili se dostat, a klášter a kostel a kaplička. Šli jsme ještě ke kostelu a ke kapličce, ke které vedla křížová cesta. Počasí se opravdu vydařilo (docela se divím, ještě včera tady lilo). Pak jsme šli do infocentra, poptat se na tu Planinu. Slečna nám řekla, že zrovna dneska se opravuje lanovka a zhrozila se, když jsme jí řekli, že tam chceme jít pěšky, ale stejně jsme se vydali. Šli jsme asi pět kilometrů do nějaké vesničky vedle Kamniška Bistrica, po cestě jsme viděli nádhernou krajinu (i když jsme šli po silnici), nový potravinový řetězec Tuš (ještě v Kamniku), kde jsme se samozřejmě stavili pro jídlo a další kostelík (pro Slovinsko je typické, že kostely mají na vyvýšených místech, většinou hodně na kopcích), u kterého jsme se zastavili. Řekli jsme si, že zkusíme nejdřív dojít ke kostelu svatého Primože a pak se uvidí, kolik zbyde sil na Planinu. No, byla to zabíračka, těch pět kiláků jsme došli v pohodě, ale pak přišlo stoupání a spousta šutrů a spadaného listí. Ondra nasadil tempo, protože je zvyklý, no v podstatě se drželi všichni, ale ke konci už jsme začali uchcípávat. Ale ke kostelu jsme dorazili, vybalili svačiny a koupili si svařáka (bílého!). Byl odsud krásný výhled, ale byla nám strašná zima (znáte to, když se člověk zapotí a pak si sedne, proto mám na fotce čepici a rukavice, i když jsme s nima vyráželi i ráno z Ljubljany, protože bylo 0 stupňů, ale pak už bylo teplo). Řekli jsme si, že dojdeme aspoň na hřeben, do půlky cesty k Planině, abysme aspoň viděli něco z hor. Všude jsme potkávali lidi s hůlkama na chození po horách, myslím, že se to jmenuje Nordic walking, byli jsme skoro jediný, kdo je neměl. Po tom jídle a jak jsem si sedla, už to prostě ale nešlo, cítila jsem, jak už mě bolí svaly. No, prostě jsem lemra a zdechlina, proč si to nepřiznat. Kluci drželi dál, ale my jsme musely zastavovat každou chvilku, obzvlášť já. Ale stálo to za to. Výhled byl prostě skvostný. Ale byla nám zase kosa, začalo se stmívat a naprotějším kopci byly divné mraky, tak jsme to otočili a k salaším jsme prostě nedorazili. Hlavně už jsme na to neměli sílu. Myslím, že za celý den jsme mohli ujít maximálně15 kiláků, což není moc, ale to převýšení a terén. Zpátky jsme radši jeli busem už z té vesničky pod horama a pak zase z Kamniku do Ljubljany, kam jsme dorazili asi okolo půl sedmé. Chtěli jsme jít ještě na slavnosti vína, ale ... prostě jsme byli kaput.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Karel | 12. listopadu 2007 v 22:54 | Reagovat

Hele Marťo ty bys mohla normálně psát cestopisy:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.